III. Nechápu...

 Nechápu většinu lidí...

Ahoj,

      vím, psala jsem, že napíši článek o včerejší oslavě narozenin kamarádky.. Ale jelikož, vydali Dave a Sony novou písničku ve spolupráci s VlastYsem.. A opět okupují mé srdce s touto písničkou (https://www.youtube.com/watch?v=zTOKaJZ_7k8), tak jsem se rozhodla, že napíši o tématu, které mě celkem zajímá. A myslím, že je celkem důležité si pak z nějakých mých postřehů vzít ponaučení. Tak jdeme na to. :-) Jo a ještě se omlouvám, za to, že někdy odskočím od tématu.. ;-) A  své kamarádce a všem, že nenapíši článek o její oslavě, tedy zatím! :-) V budoucnu (ještě tento týden) se na to chystám! :-) A teď již článek! :-)

 

 

 

 

 

 

 

Takže, tento článek začnu tím, že znám několik lidí, co se všeho bojí nebo něco vzdají hned na začátku. Dřív jsem většinu věcí také odkládala a nebo se na něco vymlouvala, kvůli čemu to nemůžu udělat. :-/  Již tedy už moc neodkládám, ale i v mé rodině je několik lidí co hodně odkládají! O tomto už asi psát nebudu, protože by to byl článek jen o tom, protože bych o tom dokázala napsat hoodně..!

Budu pokračovat asi tím, že většina lidí kolem vás projde a ani si nevšimne ´, kdyby se vám něco stalo. Děje se to hodně často, hlavně v dnešní uspěchané době. A nebo si myslí, že mají větší problémy než ti, kteří třeba jsou fyzicky nebo psychicky týrání. Je to smutné.. Ale je to tak. Hlavně v těch větších městech. Mám štěstí, že žiji v malém městečku, takže tady by vám asi někdo pomohl. Tedy, alespoň si myslím....

Další bych sem asi napsala o tom, že je dost lidí co jdou a nevidí.!! Vím, možná to někomu bude připadat stejné jako ten minulý odstavec. Ale není stejný. Toto znamená úplně něco jiného. Moc lidí to možná nepochopí, ale je to tak. Aniž by si to uvědomovali tak jdou a nevidí.! A já v tom musím žít, protože v tom žiji a dýchám to...!! Asi si o mně myslíte, žen jsem blázen, ale nejsem! Opravdu ne... Je to opravdu smutné. Být jedna z mála, co vás vidí jak jdete a nevidíte..

Další odstavec bude o tom, abychom neutíkali od nedodělaných věcí.. Protože je to velká chyba! Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to hloupé utíkat.. A schovávat se, před něčím čemu nechceme věřit nebo, že nebudeme chtít vědět, co se stalo... Nebo, co se stane.. Protože já jsem také utíkala od pravdy.. Myslela jsem si, že mi to pomůže, ale nepomohlo... Ostatní to nechápou, jak se tito lidé cítí.. A před čím vším se musí schovávat... Je to holt těžké pochopit, toto utíkání od reality.. Bohužel nikdo nechce vidět realitu a tak vlastně utíkáme všichni. Já jsem již doběhla a je jen na vás, kdy doběhnete vy!

 

Photo by: http://hokejkaablog.blogspot.cz/

Poslední odstavec bude o tom aby jsme se hned nerozhodly skončit se vším (s prací, se životem,...). Nejdříve si vždy uvědomte jaký "problém" vytvoříme tímto krokem. Několikrát jsem to již také chtěla udělat, ale vždy jsem si uvědomila, že bych tím nadělala opravdu hodně starostí svým rodičům, příbuzným, kamarádům... Jsem opravdu šťastná, že jsem se z tohoto stádia již dostala! A vím jak je těžké se z toho dostat, ale bez boje to není možné! Prosím všechny co si toto přečtou a mají něco takového na mysli a by si řekli NE! Ne, nemá to cenu! Lepší je žít, protože máme ještě hodně času! Sice ne tak dost, jak by jsme chtěli, ale je lepší žít! Protože, když skončíme tak už druhou šanci nedostaneme.. Sice se s tím každý nevyrovná.. Ale měli by jsme to skousnout a jít dál. Hodit trable za hlavu, nevšímat si těch, co nás šikanují, týrají nebo jakkoliv jinak zraňují. Ještě si jen uvědomte, že jak se chováte nebo jednou chovat budete ke svým dětem, tak tak se oni budou chovat zase ke svým, a jejich děti zase ke svým dětem... I když to bude ošklivé a nikomu se to nebude líbit tak jim to bude připadat normální, protože to uvidí u svých prvotních hrdinů.. U svých rodičů!





Snad se vám dnešní článek líbil. :-)
Děkuji za přečtení! ;-)




With love,
                                                      Váš SP....