Nechápu to, jak někdo nemůže znát mou pravou povahu…
Moje povaha
je celkem komplikovaná… Ale i tak si myslím, že ty praví kamarádi by jí měli znát…
Ale jak se poslední dobou ukazuje, tak ne…
Oni si
myslí, že jsem pořád ta usměvavá naivní holka, co nikomu nic neudělá… A zajímá
se o ty normální holčičí věci… Ale tak to není. Ano, sice se usmívám, ale
většinou to je úsměv falešný. I když je mi to pak líto, že jsem se
přetvařovala, ale je to tak. Holt někdy se musíme překonávat, abychom udělali
ostatní šťastné…
Jsem holka, která miluje hokej, její srdcovou záležitostí a zároveň
láskou na celý život je českobudějovický hokejový klub ČEZ MOTOR ČB… Kapelou
jejího dětství je Lucie a kapela, která jí provází dospíváním je Dave&Sony.
Dále pak poslouchá i metal a deprese je její nejlepší kamarádka. A taky holka
co se zajímá o sériové vrahy, zejména o Jacka The Rippera. Její diagnóza je
sadistický psychopat a dokáže člověka poznat, hned a nemusí s ním ani
mluvit. Stačí aby se koukla jak chodí, jaký má účes nebo boty a hned ví. A
většina lidí o ní ani neví, že vidí duchy a, že je na to už zvyklá a jen tak jí
něco nepřekvapí. A dokonce má i všeobecný přehled. Což je u dnešní mládeže
hodně ojedinělé.
Dále je
ulítlá na knihách, malování, nakupování, botách, psaní, spaní, hudbě, lakování
nehtů, chození ven s kamarády a na filmech.
A snad vůbec
nikdo neví, že sbírám pohledy… Ano, vím, že od holky v mém věku je to
překvapivé, ale mě to baví a nehodlám s tím přestat. Protože je to
zajímavé se na ně koukat a vidět to jak se měnily. Nejvíce jsem hrdá na pohledy
z roku 1908. Protože jsem je dostala od babičky. A tu já mám mooooc ráda. Je
hodně milá a laskavá.
Jsem také
hrdá na to, že jsem dcera svého otce, protože ten je nejvíce skvělý otec na
světě. A ne, nikdy nebudu říkat, že není.
Svou matku
také miluji. Je to anděl. Stejně jako otec, babička nebo dědeček. Nevím proč,
ale vždy, když už toho mám dost si představím to jakou starost a smutek bych
vyvolala ve své rodině, kdybych skočila…
Proto jsem
se nikdy nedostala dál než k prvotní myšlence. Sice se hodně říká, že
prvotní myšlenka bývá ta pravá, ale já jsem se již hodně krát přesvědčila, že
to není pravda. A, že je nejdůležitější si uvědomit to, o co bychom přišli. Já
osobně bych přišla o ten můj milovaný hokej a hlavně o svou rodinu a MOTOR.
Nikdo (kromě
sestry), zatím neví, že jsem sp. Doufám, že to nikomu nepoví.
Protože pak bych nemohla věřit ani jí…
With love,
Váš SP.
Děkuji
za přečtení!
Žádné komentáře:
Okomentovat